Vyberko

Předtím, než začnu vyprávět o tom, jaké to v Ugandě je, jsem vám chtěla ještě napsat něco o tom, jak probíhalo výběrové řízení do programu Glen. Otázka je, jestli vás to bude zajímat, ale myslím si, že hlavně budoucím účastníkům to bodne. Potom, co jsem odeslala přihlášku, životopis, motivační dopis a 3 dokumenty (doporučující dopis nebo osvědčení), mi bylo oznámeno, že postupuju do dalšího kola výběrového řízení. To spočívalo v celo-víkendovém pobytu v Praze. Nikdo z nás nevěděl, co od toho čekat, bylo nám sděleno jen pár informací a mezi nimi to, že s sebou máme přinést něco na první večeři. Upekla jsem cheescake, což byl základ úspěchu. Na Klamovce nás bylo asi 30, všichni mluvili o projektech a bylo vidět, že všem jde moc o to, aby se na stáž dostali. Stáží je 7 a na každou se vybírá jen 1 účastník, přičemž celkově se do programu můžete přihlásit jen třikrát. Byla jsem rozhodnutá ukázat, že jsem nejlepším kandidátem na stáž do Ugandy. Potom, co jsem se však s pár lidmi seznámila, jsem zjistila, že moje dosavadní zkušenosti jako roční studium v USA, 2 service projekty v Makedonii, jeden training v Arménii a asi 4 letá pracovní zkušenost s mladými lidmi v Young Life vedle ostatních účastníků nic neznamenají. Byla jsem tam jedna z nejmladších, většině uchazečům bylo asi 26, 27 a více. Spousta z nich již studovala doktorát, uměla spoustu jazyků a měla dost zkušeností s projekty v zahraničí. Většina účastníků byla také rozhodnutá na zahraniční stáž stoprocentně jet a měli již domluvenou například Evropskou dobrovolnou službu v případě, že jim Glen nevyjde. Já jsem tak nějak tajně doufala, že by Uganda mohla vyjít a nic dalšího jsem si nezorganizovala a v tu chvíli jsem trochu panikařila. Na cokoliv dalšího již bylo pozdě, tyto plány se musí dělat minimálně rok dopředu. Rozhodla jsem se, že se budu soustředit na sebe a výběrko si užiju. Celý víkend jsme v podstatě hráli různé hry – měli jsme například postavit v teamu auto z papíru a pak jsme s ním venku nesmyslně závodili nebo jsme měli na stropě přivázané vajíčko a pomocí různého materiálu jsme ho měli dostat na zem bez pomoci tak, aby se nerozbilo. Nebo jsme měli modelové příklady problémů ze stáží a měli jsme odpovídat na to, jak bychom v dané situaci reagovali. Výběrová komise nás celou dobu pozorovala a zapisovala si různé poznámky. Ze začátku jsem řešila jak se mám chovat a kdy mluvit, jestli vůbec, ale pak jsem se na to vykašlala. S některými uchazeči jsem si skvěle rozuměla a právě mezi nimi je taky většina účastníků českého Glenu 2014. V průběhu víkendu také dorazili účastníci loňského ročníku a já ihned vyrazila za Klárou, která byla právě v Ugandě. Celkově jsme byly asi 4, které jsme na tento projekt chtěly jet. Na závěr nás čekal ještě osobní pohovor o celkové motivaci a plánech souvisejících s Glenenem a dál nám nezbývalo nic, než několik týdnů čekat na výsledky. Nakonec se ukázalo, že program funguje tak, že se vyberou vhodní účastníci pro program globálního vzdělávání a těm se pak stáže přiřadí. Já jsem měla velké štěstí, protože jsem se přesně dostala tam, kam jsem chtěla a jen díky Bohu vyrážím do Ugandy!

Čeští účastníci programu GLEN v roce 2014 !