10 věcí, které v Evropě neznáme a měli bychom se je od Uganďanů naučit

1. Dostatek času

“African minute” je na Saharském kontinentě proslulým pojmem. V Ugandě člověk zjistí, že všechno má svůj čas a málokdy je důvod spěchat. Nevadí, když váš kolega má již půl hodinové zpoždění na schůzku. Popovídáte si mezitím se sousedem, s paní z obchodu nebo prostě jen tak pozorujete dění na ulici.  Nikdo vás neuhání s tím, že jste mu již před několika dny slíbili, že mu pošlete nějaké materiály, ale stále jste se k tomu nedopracovali. Autobus odjíždí v momentě, kdy se zaplní.

Také jste jedním z těch, kteří jsou naštvaní, když jim vše nevychází podle jejich časového harmonogramu, protože mají pocit, že mezitím mohli stihnout ještě důležitou práci, telefonát, nákup nebo si třeba vyřídit něco na úřadě?

2. Neohlášené návštěvy

To, že se zrovna nacházíte v okolí bydliště svého známého a tak zaskočíte na návštěvu bez ohlášení nebo telefonického optání, zda je někdo doma, je v Ugandě naprosto běžnou skutečností. Má váš známý zrovna něco na práci nebo se někam chystá? Nevadí, podíváte se mezitím třeba na televizi nebo si přečtete časopis, který se zrovna na stole povaluje.

3. Dění v okolí je děním všech

Koná se zrovna nedaleko vašeho bydliště svatba? Proč tam nezavítat, jste přeci se svými sousedy jedna komunita. Stejně tak budete nakupovat v obchodě, který se nachází naproti vašeho domu a který vlastní váš soused a poznáte tak celou jeho rodinu. Někdo ve vaší ulici na něčem pracuje, tak se zastavíte, jestli nepotřebuje pomoct nebo si s ním aspoň chvilku popovídáte.

4. Přátelé a známí „z ulice“

Vaše každodenní cesta do práce vede kolem paní, která prodává zeleninu a zdraví vás. Můžete se tedy na pár minut zastavit a zjistit, jak se jí zrovna daří. To stejné s klukem, u kterého si každý den kupujete oběd nebo s řidičem autobusu, kolem kterého pravidelně chodíte. V podstatě nakonec neznáte ani jejich příjmení, ale i tyto krátké rozhovory jsou pro vás naprosto běžnou a důležitou součástí dne.

5. Úcta ke starším

Dle ugandských zvyků se starší lidé zdraví podáním ruky a pokleknutím. Není to výraz poníženosti ani podřízenosti, nýbrž výrazem úcty. Vyjadřuje se respekt k moudrosti staršího člověka a k tomu, co již v životě dokázal. Nejstarší člověk rodiny je také nejdůležitější osobou oslav a jiných událostí a podle toho se taky k němu všichni náležitě chovají.

6. Když jíst, tak pořádně

Samotné holky ze Somera si ze mě dělaly srandu, že když jsem do Ugandy poprvé přijela, nechala jsem polovinu talíře nedojedenou, ale po nějaké době jsem se opravdu naučila jíst. Typický Ugandský chod představuje talíř překypující neskutečně dobrým jídlem, které si člověk musí vychutnat v dostatečném časovém rozmezí. Nemluvě o tom, když se něco slaví.

7. Nakupování na ulici

V našem kontextu progresivní farmářské trhy jsou v Ugandě naprosto běžnou samozřejmostí. V supermarketech a obchodních domech nakupují většinou běloši, místní si denně nakoupí zeleninu a jiné potraviny ve stáncích na ulici, aby měli jídlo čerstvé.

8. Tanec

Uganďané opravdu umí tancovat a užít si to. Očima Evropana by se některé kreace mohly jevit výrazem až přehnané náklonnosti, ale samotní místní vám řeknou, že se jedná jen o tanec. „Shake it, baby!“

9. Způsob oblékání

Ženy v Ugandě mají vkus a denně chodí nádherně oblékané, přestože vám málokdy odhalí ramena nebo kolena. To si nechávají na večer nebo pro speciální příležitosti. Žabky a kraťasy jsou stylem bělochů, Uganďané nosí vyleštěné střevíce a košile.

10. Vděčnost

V běžném rozhovoru vám lidé v Ugandě vyjádří vděčnost za to, co v životě momentálně mají. Práci, jídlo nebo možnost chodit do školy neberou jako samozřejmost. Stejně tak, jako když si něco přejí nebo se k něčemu chystají, tak jejich rozpoložení dokreslí slovy „If God wishes...“