V pondělí jsem se
konečně vydala s Altynai do Somera. Než jsem onemocněla, tak jsem měla
možnost tam být jen jedno odpoledne a celý týden plný nemoci mi to chybělo.
Když jsem tam ráno dorazila, tak mě holky nadšeně vítaly a ptaly se mě, jestli
už jsem zdravá. Bylo fajn slyšet od nich, že je zajímá, jak se mám, přestože mě
viděly jenom jednou. Potom jsme si povídala se skupinou holek, které se
nazývají „Young mothers“ a z důvodu jejich nečekaného otěhotnění nemohly
dokončit střední školu. Chodí tedy studovat do Somera, aby mohly
v budoucnu skrze program, který naše organizace nabízí odmaturovat. Ptaly
se mě zvídavě na všechny moje piercingy a na to, co se nosí v Česku. Pak
se dovolily šáhnout si na moje vlasy, a následně mi je nadšeně zapletly. Když
zjistily, že jsem nezadaná, tak mi jedna slečna nabídla svého bratra.
V Ugandě je také povoleno mnohoženství, ale muž se oddává více manželkám
jen v případě, že si to může finančně dovolit. Ženám se to tady
pochopitelně moc nelíbí, protože se muži častokrát usmyslí, že je opustí a ani
jim to nedají vědět. Když jsem byla první neděli v kostele, tak do
mikrofonu mluvil nějaký pán, který představoval svou manželku a křičel „She is
the only one!“ She is the only one!“ a všechny ženy v modlitebně mu nadšeně
tleskaly. K pondělnímu obědu jsem se konečně dočkala vytouženého Rolexu,
který si pochvalovali lonští účastníci Glenu v Someru, neboli vajíčka
zatočeného v kukuřičné placce chapati. S Altynai jsme se vydaly na
průzkum, ale všechny místa, kde tento Rolex smažily, byly bez ohně. Už jsem se
pomalu smiřovala s tím, že ho zase neochutnám, když jsme potkaly holky ze
Somera. Somero se nachází v oblasti, která je v jeho adrese
pojmenovaná „Behind Kawempe division“. Kawempe je část Kampaly, slumová oblast
a Somero je přímo na jejím okraji. Holky nás vzaly pro Rolex trochu dál do
útrob slumu, za což jsem byla ráda. Vlastně nám nikdo nedoporučoval chodit tam
bez někoho místního a já jsem si myslela, že to celé bude dost šokující, ale
nebylo ani trochu. Přišlo mi to docela normální a dneska jsme po práci střihly
cestu přes stejný úsek. Nakonec jsem se tedy dočkala Rolexu a je vážně
delikátní, v úterý jsem si ho dala zase. Ale když už mluvíme o šokujících
věcech ze slumu, tak nám Betty, jedna pracovnice Somera, ukázala fotku mrtvého,
čerstvě porozeného mimina, kterou právě v této oblasti pořídila.
No comments:
Post a Comment