Měsíc v Kampale

Přesně před měsícem jsem poprvé ulehala v Kampale a představovala si, jaký bude další čtvrt rok mého života. Neustále se tady něco děje a čas ubíhá tak rychle, že to ani nestíhám zapisovat. Už se chystám vám o tom všem v nejbližších dnech povědět, s příspěvky jsem docela pozadu, ale všechno bude. Ten měsíc byl plný skvělých zážitků, krásných a nových maličkostí, ale také konfrontace a nedorozumění. Přijde mi, že už jsem se tady docela zabydlela. Zvykla jsem si na výkřiky „muzungu!“ ze všech stran, na otevřenost a přívětivost neznámých lidí a na drobné konverzace s nimi, na chaos, nepořádek a dopravní kolony. Pomalu mě přestávají překvapovat mýty, kterým tady někteří lidé věří, že antikoncepce způsobuje v západním světě rakovinu a že homosexuální páry dostávají za své sňatky v USA odměny. Snažím se najít si k holkám v Someru osobní vztah a skrze ten jim zprostředkovat jiný pohled na svět. Za tu dobu, co jsem tady, jsem si uvědomila, že přesně toto je mým globálním vzděláváním. Každý den ulehám s vděčností Bohu za to, že mi umožnil tady být a žít svůj sen. A jsem mu blízko.