Národní park Lake Mburo 26.-27.7.

Ano, už je to tak a já jsem pozadu s příspěvky.. Tento výlet se udál poslední víkend v červenci, ale já vám o něm přeci jen napíšu.

Ten víkend jsme se vydaly na náš první velký výlet. Opět na doporučení Kláry jsme si naplánovaly cestu do národního parku Lake Mburo. Jedná se o jeden z menších a levnějších národních parků v Ugandě, který nemá slony ani šelmy, ale je to jediné místo, kde se dá jít na pěší safari. Místo se nachází nedaleko městečka Sanga, které leží asi 230km od Kampaly. Věděly jsme, že se tam musíme dopravit místním dálkovým autobusem, ale nikde jsme nemohly zjistit, v jakém časovém harmonogramu autobus jezdí. Na internetu jsme našly informaci, že spoj odjíždí, až se autobus zaplní. Na místo jsme tedy dorazily něco po 9 hodině a opravdu, čekaly jsme asi 3h než se zaplnily všechny místa a my jsme mohly vyjet. Cesta byla zábavná – okno vedle nás nešlo zavřít a při každém zastavení se k autobusu vrhli prodavači všeho možného jídla a pití a strkali nám ho do okýnek. Mimo jiné začalo pršet, a byl to opravdový slejvák, voda začala všude možně do autobusu protékat. Když jsme konečně dojely do Sangy, bylo už 17h večer. Nemohly jsme uvěřit tomu, že jsme v autobuse seděly od 9h a že místo je vzdálené jen 230 km. Z městečka jsme mohly jet buď taxíkem nebo na motorkách boda-boda, ale vzhledem k tomu, že pršelo, jsme pokračovaly autem. Národní parku je úplně jiný svět. Všechno je předražené a uděláno výhradně pro cizince, ceny jsou uvedené v dolarech. Měly jsme v plánu přespat ve stanu, ale paní v kempu se nad námi slitovala a za levnější cenu nás ubytovala v chatce, takže jsme nemusely spát na dešti. V 7h ráno jsme se vydaly na safari túru. Lake Mburo sice nabízí pěší safari, ale od doby, kdy byl nějaký návštěvník napaden buvolem, nemůžete v národním parku nikde chodit sami bez doprovodu rangera. Naštěstí už nepršelo, ale bylo po dešti, což v národním parku znamená, že zvířata nemusí cestovat za vodou k jezeru, které skrývá mnohá nebezpečí, jako jsou hroši a krokodýli, ale zůstávají skrytá u svých zdrojů vody. To byla v našem případě smůla, protože jsme jich nakonec tolik neviděly. Ale i tak jsme si to užily, zpozorovaly jsme asi 7 zeber, antilopy, opice a spousta ptáků. Největší zážitek byl, když se asi 20m před námi objevilo stádo buvolů, na což byl v případě nutnosti ranger vybaven zbraní. Jak sám říkal – pokud chtějí zvířata slyšet nějakou hudbu, tak to musí být. Po několikahodinovém safari jsme se ještě vydaly na projížďku loďkou po jezeru, které bylo přeplněné hrochy, kteří se všude možně kolem nás objevovali. Měly jsme štěstí a zahlédly jsme i 2, neb menší a mladší krokodýly. Odpoledne bylo za námi a náš čas návratu zpět do Kampaly se nachýlil. Tentokrát jsme zpět do městečka vyjely na motorkách boda-boda, což bych nejlepší zážitek z celého výletu. Nejen, že jsme projížděly celým národním parkem, kde jsme ještě viděly další zvířata, ale cesta pokračovala nádhernou krajinou skrze vesničky propletené typickými hliněnými, kulatými domky, které známe z televize. V městečku Sanga jsme se navečeřely a následně usedly do autobusu, který byl snad ještě lépe vybaven než ten první. Okno vedle našich sedadel úplně chybělo, ale pan řidič, který nadšeně zpozoroval muzungy se ho snažil všemožně zabednit a pak ještě přivázat provázkem. Domů jsme dojely bez deště s výhledem na další pracovní týden.