Glenní návštěva z Nairobi

V neděli 3.8. jsme nadšeně očekávaly příjezd delegace našich Glenních kolegů a přátel Martina a Agnieszky, kteří jsou momentálně na stáži v Nairobi. Cesta z Keni jim autobusem trvala asi 14h a přivezli s sebou ještě Agnieszčina přítele Daniho, který je u nich momentálně na návštěvě. Odpoledne jsme byli všichni pozváni na návštěvu k další z našich kamarádek, které do Somera dochází do skupiny young mothers. Maminka Marie je švadlenka a my s Altynai jsme si u ní hned nadšeně objednaly na šaty, takže přeměření našich velikostí bylo součástí večera.

Mimo jiné jsme byli pohoštění i skvělým jídlem, zatímco jsme si povídali a sdíleli se o rozdílech našich kultur. Jako obvykle byla centrem pozornosti konverzace o náboženství. Rodina Marie se hlásí ke svědkům Jehovovým – ano i ti se nachází ve východní Africe, jako mnoho dalších věcí, které byste tady zrovna nečekali. Musím říct, že s Altynai máme celkem štěstí, že se hlásíme k nějakému náboženství, protože v Ugandě se náboženské vyznání považuje za oficiální status, ke kterému se každý musí hlásit a který je součástí všech možných dokumentů. Takže v případě, že se vás někdo zeptá, jaké vyznáváte náboženství a vy řeknete, že žádné, může si taky myslet, že jste se zbláznil. Jak jsem již zmínila v minulém příspěvku, jako muzungus máme jistou omluvu, ale mezi místními je to považováno za určitý exces. Martin se snažil mamince vysvětlit, že naši společnost ovládá nové náboženství, kterým jsou peníze.

Druhý den jsme se vydali do Somera. Martin a Aga jsou fotografové a tato činnost je také náplní jejich projektu v Nairobi. Svůj potenciál chtěli využít i v naší organizaci a proto se rozhodli uspořádat pro holky workshop a zároveň pro Somero vytvořit promo video, které bude možné v budoucnu využít k fundraisingovým aktivitám. Za záminkou mezikulturní, multidisciplinární spolupráce jsme se mohli těšit z jejich návštěvy. Až bude video hotové, určitě ho na blogu uveřejním.

Jejich návštěva byla pro mě velkým povzbuzením a odreagováním. Měli jsme možnost se sdílet se nejen o výzvách, kterým na rozvojových projektech čelíme. Každý večer jsme se chystali něco podniknout, ale většinou jsme byli po práci tak unavení, že jsme si jen uvařili jídlo a následně na balkóně hostelu. Poslední večer jsme ale nepodcenili a vyrazili s Corneliusem do jednoho z jeho oblíbených klubů. Martin s Agou mě mezitím informovali o tom, že styl, jakým se ve východní Africe tancuje, by otřásl hranicemi mnohých ve střední Evropě. Nakonec nás všechny překvapilo, jak v pohodě to v tom klubu probíhalo. Dokonce Dani se zúčastnil hry kulečníku, který bohužel nevyhrál, ale za to si získal respekt mnohých místních. Večer jsme zakončili tím, že Simone omdlela a tak jsme jeli domů. Následující den nám Martin, Aga a Dani odjeli, ale snad se mi podaří také dojet v nejbližších dnech do Nairobi.