Home visits

Na pátek prvního srpna jsme měly v Someru naplánované home visits, návštěvy domovů, tradiční postup sociální práce nejen v zemích střední Evropy. Během prvního měsíce jsme se v Someru spíš rozkoukávaly a zjišťovaly jsme, co se od nás očekává a jak tady můžeme naplnit svůj potenciál. Problém byl ten, že nám vlastně nikdo nevysvětlil, jak organizace funguje a co kdo ze zaměstnanců přesně dělá. Navíc jsme měly pocit, že pro to, co bylo popsáno, jako účel našich stáží tam není prostor. Každopádně home visits se konečně týkaly něčeho z mého oboru a tak jsem se na to řádně těšila.

Vyrazily jsme s kolegyní Sarah a se skupinou holek do jejich domovů, které se nachází ve slumových oblastech v dostupné vzdálenosti Somera. V Ugandě je povoleno mnohoženství po muže, kteří si mohou více manželek finančně dovolit, proto v některých domech naleznete více manželek nebo alespoň uslyšíte, že existují a celá ta situace ohledně toho, kolik má kdo dětí, nebo naopak kolik mají děti sourozenců, se stává komplikovanou. Proto zde není slušné se na to ptát, ale my jsme muzungu a každé podobné nedorozumění můžeme s úsměvem svést na tuto skutečnost. Během návštěvy jsme měly zjistit, kolik lidí se v domácnosti nachází, kdo je hlavou rodiny a jak mezi sebou fungují ostatní členové. V prvním domě bydlely dvě matky s dětmi a jediný syn, prvorozené dítě. Mimo jiné jsme také zjišťovaly informace o tom, proč nedokončily holky střední školu a čím by vlastně chtěly být. Důvodem tady bývá většinou nedostatek financí, který způsobí počet dětí nebo smrt některého z rodičů. Navštívily jsme celkem 3 domovy, které byly všechny situované ve slumech, což je vlastně jeden velký dům, ve kterém se nachází několik tzv. bytů, které jsou spojeny jednou střechou. Většinou má každý byt 2 pokoje – jeden, ve kterém se spí a druhý, který je společenskou místností. Naše poslední návštěva však zahrnovala jen jednu místnůstku asi 3 x 2 metry, ve které bydlela jedna slečna se svým otcem a všude kolem bylo naskládané oblečení, nádobí a spousta dalších věcí.

Škoda, že jsme neměly možnost navštívit více holek, ale i tak to byl jeden z těch nejsilnějších a nejvíce pokořujících zážitků tady.