Jeden z takových večerů..

Poslední červencové dny jsme v hostelu strávily ve společnosti příjemného pána jménem William, který pochází původně z Ugandy, ale posledních 30 let žije v USA. Se svojí manželkou se seznámil během studií na Makerere University, která se nachází v Kampale a je jednou z nejlepších univerzit v Ugandě. Hned po promoci se rozhodli začít nový život v USA, ale do Ugandy každým rokem pravidelně vrací. Jeho přítomnost nám pomohla proniknout hlouběji do Ugandské kultury.

 Upozornil nás třeba na to, že Afričani rádi komentují různé věci, které by si třeba nikdo v západním světe nedovolil zmínit. A měl pravdu – místní nemají problém upozornit vás na to, že máte nějakou špatnou pleť, nebo na to, že jste silnější postavy. Naopak se rádi ještě optají, zdali jste v poslední době jedli hodně matoke. Nemyslí to ale vůbec špatně, snaží se jen vést konverzaci, takový ten small talk. Další vtipnou skutečností je to, jak se identifikují. Když například hledáte nějakou osobu a potřebujete se někoho zeptat, kdo to je, většinou začnou s popisem barvy kůže. „Je to ten vysoký, tmavý, nebo ta světle hnědá, velká paní“, uslyšíte. William nám taky vysvětlil, že slovo „muzungu“ sice znamená běloch, ale v samotném významu slova se také ještě absurdně referuje k něčemu, co je lepší a vyspělejší. Když chcete lugandsky říci, že je něco skvělé, tak to popíšete jako bazungu. A luzungu je language of a muzungu.

Williamův odjezd z Ugandy se pomalu blížil a my jsme se s holkama rozhodly uvařit mu večeři a rozloučili jsme se se slovy, že se příště potkáme třeba v Praze nebo ve Vídni.