Rasta rasta

Sobota 16.8. Přes týden jsem se s kolegyní Sarah domluvila, že mě vezme ke svojí kadeřnici, aby mi udělala copánky. Musela jsem si jet předem koupit do města umělé vlasy, ze kterých se copánky vytvářejí, protože mé vlasy jsou dlouhé a ve většině salónů jsou dostupné jen krátké a černé. Slečna kadeřnice byla velmi milá a nadšená z toho, že může bělošce africké copánky naplést. Celkový proces trval asi 10h a mezitím přišlo do salónu spousta návštěv. Slečna, který spolu s Grace pracovala na mých vlasech mi mezitím vyprávěla, že chce bílého manžela, protože ti se na rozdíl od Afričanů starají o své manželky a děti. Jiná paní se mě docela ze startu zeptala na Boha a já jsem jí povídala, jak mi žehná. Také jsem jí vysvětlila situaci většiny lidí v Evropě a ona se ptala, čemu tedy věří, když nevěří v Boha. Ta paní mi v ten den byla velkým povzbuzením.
Holky mě varovaly, že naplétání copánků je bolestivou záležitostí, ale pro mě spíš bylo bolestivých 10h v salónu, což bych doma asi jen stěží podstoupila. S výsledkem jsem spokojená, snad mi po sundání nějaké vlasy na hlavě zůstanou.